O knize: rok / PŘÍBĚH Smutku-neštěstí - básnické dílo 17. století, zachovaný v jediném exempláři z 18. století V. (celý název: „Příběh smutku a neštěstí, jak smutek-neštěstí přineslo kladivo do mnišské hodnosti“). Příběh začíná příběhem o prvotním hříchu a autor uvádí nikoli kanonickou, ale apokryfní verzi, podle níž Adam a Eva „jedli ovoce vinné révy“. Stejně jako první lidé porušili Boží přikázání, tak hlavní hrdina Pohádky, hodný chlapík, neposlouchal „učení svých rodičů“ a odešel do hospody, kde se „bez paměti opil“. Porušení zákazu je potrestáno: všechny hrdinovy ​​šaty jsou „svlečeny“ a je přes něj přehozena „hospodářská gunka (ošuntělé oblečení)“, ve které se stydí za to, co se stalo, „na špatnou stranu“. Ocitne se tam „na slavnosti cti“, soucítí s ním a dávají mu moudré pokyny, znamenitý chlapík pro sebe opět získal „břicho větší než ten starý, podle zvyku si hlídal nevěstu“. Ale tady, na hostině, pronesl „slovo chvály“, které Grief zaslechl. Když se k němu připoutal, objevil se ve snu, přesvědčí ho, aby opustil nevěstu a vypil svá „břicha“ na pití. Mladý muž se řídil jeho radou, znovu „svlékl šaty z obývacího pokoje a oblékl si hospodu s kapucí“. Mladíkovy pokusy zbavit se na radu dobrých lidí svého hrozného společníka a přijít s pokáním k rodičům, nikam nevedou. Smutek varuje: „I když se vrhneš do nebeských ptáků, i když půjdeš do modrého moře jako ryba, půjdu s tebou ruku v ruce pod tvou pravicí. Nakonec mladý muž našel „zachráněnou cestu“ a v klášteře složil mnišské sliby, „ale Hora zůstává u svatých bran a již se nepřipojí k mladíkovi D. S. Lichačev charakterizoval Pohádku jako „bezprecedentní fenomén, který se ve starověké ruské literatuře vymyká běžným zvyklostem, vždy tvrdý v odsuzování hříšníků, vždy přímočarý v rozlišení dobra a zla. Poprvé v ruské literatuře využívá účast autora osoba, která porušila každodenní morálku společnosti, zbavena rodičovského požehnání“, „poprvé... byl odhalen vnitřní život člověka s taková síla a průbojnost, osud padlého člověka byl vykreslen s takovým dramatem.“ V Pohádce nejsou žádné skutečnosti, které by umožňovaly přesné datování, ale je zřejmé, že hlavní postavou je muž ze 17. „vzpurná“ éra, kdy byl rozbit tradiční způsob života. Příběh vznikl na průsečíku folklórních a knižních tradic; jeho „živnou půdou“ byly na jedné straně lidové písně o hoře, na druhé straně knižní „kající básně“ a apokryfy. Ale na základě těchto tradic vytvořil autor inovativní dílo a hříšný, ale soucitný hrdina vstoupil do ruské literatury „v krčmě gunka“.